Čeština — Ústní Dílo 3 / 20 · Daniel Defoe
Období I.

Česká a světová literatura do konce 18. století

3

Robinson Crusoe

Daniel Defoe
Osvícenství · 18. stol. Román · Epika
O autorovi
Daniel Defoe (cca 1660–1731), vlastním jménem Daniel Foe – anglický spisovatel, novinář a tajný agent. Předchůdce moderní britské žurnalistiky. Spolu s Jonathanem Swiftem bývá jeho tvorba označována za rané počátky anglického realismu. Psal politické pamflety, za které byl vězněn a vystaven na pranýři – což obratně využil k sebepropagaci. V 90. letech 17. stol. si ke jménu přidal aristokratické „De-".
Literární směr & kontext
Anglické osvícenství – důraz na rozum, vědu a pokrok; racionální přístup k životu. Vydáno r. 1719 – první velký literární úspěch autora. V 1. vydání byl jako autor uveden sám protagonista Robinson Crusoe, čímž mělo být navozeno zdání skutečného příběhu (mystifikace). Anglie jako rozvíjející se koloniální velmoc.
Autoři stejné doby
Jonathan Swift · Voltaire · Alexander Pope · Abbé Prévost · Henry Fielding · Samuel Richardson · Jean de la Fontaine
Vlivy na dílo
Upravený skutečný příběh trosečníka Alexandra Selkirka. Osvícenské myšlenky (snaha civilizovat divoké místo, vzdělat „divocha"). Zájem o ekonomiku a rozvíjející se kapitalismus. Španělský pikareskní román a dobové cestopisy.
Další díla autora
Další dobrodružství Robinsona Crusoa · Moll Flandersová · Roxana · Deník morového roku · Dobrodružný život kapitána Singletona · Cesta po celých Britských ostrovech · Paměti kavalíra · Hymnus na pranýř · Esej o projektech (raná úvaha nad pojištěním pracovní neschopnosti, ochranou dlužníků a vzděláním pro dívky) · Dokonalý anglický živnostník (rady podnikatelům) · Dokonalý anglický gentleman (kulturní osvěta pro měšťanstvo)
Literární druh & žánr
Epikadobrodružný román psaný deníkovou formou (próza). Tzv. robinsonáda – literární žánr, který se stal vzorem pro celou tradici o trosečníkovi přežívajícím v divočině (Jules Verne, Johann D. Wyss aj.).
Časoprostor
Anglický přístav York, poté opuštěný tropický ostrov v rovníkové oblasti u jihoamerického pobřeží. 17. století. V originále trvá pobyt na ostrově 28 let; český překladatel J. V. Pleva dobu zkrátil na 10 let a upravil řadu dalších míst (odstranil rozmluvy s Bohem, zmínky o obchodu s otroky aj.).
Vypravěč
Ich-forma – vypravěčem je sám Robinson Crusoe, hlavní postava a přímý účastník děje. Deníkový styl navozuje dojem skutečného příběhu (prvky mystifikace).
Kompozice
Rozděleno do kapitol, jedna dějová linie. Vyprávění je převážně chronologické (děj na sebe časově navazuje), částečně i retrospektivní (návraty do minulosti).
Postavy
PostavaCharakteristika
Robinson CrusoeNámořník z anglické měšťanské rodiny; pracovitý, vynalézavý, odvážný, vytrvalý a odolný; touží po dobrodružství
PátekDomorodec zachráněný Robinsonem; pracovitý, učenlivý, šikovný, mrštný a znalý přírody; stane se věrným Robinsonovým přítelem a pomocníkem
RekPes nalezený ve vraku lodi, Robinsonův společník na ostrově
Děj
Do Yorku se přestěhuje obchodník, který vychová tři syny – nejmladším je Robinson. Otec z něj chce úředníka, ale Robinson touží po moři. Po neshodách nastoupí na loď, ta ztroskotá v bouři, ale všichni přežijí. Robinson se dostane do Londýna, kde prohraje peníze a nastoupí na jinou loď – tu přepadnou piráti a Robinsona prodají do otroctví. Po čtyřech letech se mu podaří uprchnout, loď však znovu ztroskotá a Robinson je jediným přeživším na opuštěném tropickém ostrově. Postupně ostrov zvelebuje – páli cihly, buduje obydlí, ochočuje zvířata, kultivuje plodiny, vyrobí si deštník. Ve vraku nalezne psa Reka. Po čase objeví stopy domorodců; ze zajetí kanibalů zachrání domorodce a pojmenuje ho Pátek – učí ho řeči, základům náboženství i mravům. Po deseti letech (v originále 28) je zachrání obchodní loď a dopraví je zpět do Anglie. Robinson zjistí, že mu mezitím zemřel otec; přebírá jeho obchody a spolu s Pátkem zakládají obchodní dům.
Pozn.: Český překlad J. V. Plevy dobu pobytu na ostrově zkrátil z 28 na 10 let a na více místech upravil původní text.
Téma díla
Vyzdvižení lidského hrdinství, houževnatosti a schopnosti přežít. Popularizace osvícenských hodnot – kultivace divokých míst, civilizování „divocha" Pátka, racionální přístup k řešení problémů. Oslava sebesoběstačného jedince.
Motivy
samotaodvahasílatrpělivostodolnostvíra v sebe samacivilizacepřírodaživot a smrtštěstí a smůla
Jazykové prostředky
Deníkový styl – převážně jednoduché věty, objektivní a nezabarvený popisný jazyk. Archaismy a knižní výrazy (ježto, hoře, nesnáz, dosti), přechodníky (maje, uvědomiv si). Konkrétní figury: epizeuxis („zachránili bychom se všichni, všichni bychom byli vystoupili…"), inverze („loď je puklá a značně již zatopena"), elipsa (k lodi = k vraku lodi), epiteton konstans (jasné nebe, užitečné věci, lodní vrak), personifikace (oči se mi zalily slzami). Propracované popisy, méně subjektivních úvah; prvky mystifikace (navození dojmu skutečného příběhu).
Zasazení do kontextu díla
Vydáno 1719, inspirováno skutečným příběhem trosečníka Alexandra Selkirka. Přineslo dobrodružnému románu zcela nový námět a přímo ovlivnilo celé literární odvětví – tzv. robinsonádu (Jules Verne, Johann D. Wyss aj.). Na tehdejší dobu poměrně radikální myšlenky o rovnosti lidí bez ohledu na rasu. Zfilmováno např. jako Robinson Crusoe (1997, P. Brosnan) nebo volně jako Trosečník (2000, T. Hanks).
Společensko-historický kontext
Ve 2. pol. 17. stol. nastupují Anglie a Francie na místo dosavadních koloniálních velmocí (Španělsko, Portugalsko). Britské impérium zahrnuje severoamerické kolonie a část Karibiku. R. 1707 vzniká sloučením Skotska a Anglie Velká Británie. Postupně slábne feudalismus, stále silný vliv církve, ale výrazně se rozvíjí věda a technika (sir Isaac Newton). Defoe působil jako tajný agent při přípravě tohoto sjednocení.
Kontext světové literatury
Probíhá období osvícenství a klasicismu. Anglie: Jonathan Swift (Gulliverovy cesty), Alexander Pope (Uloupená kadeř). Francie: Voltaire (Oidipus), Abbé Prévost (Manon Lescaut), Antoine Galland (první evropská verze Tisíce a jedné noci), Jean de la Fontaine (Bajky). Itálie: Carlo Goldoni (Kolos). Osvícenská filozofie: Montesquieu (Perské listy), Voltaire. V Čechách stále tzv. čtvrtá barokní generace.
Dobové vnímání & kritika
Dílo mělo obrovský úspěch a rekordně se prodávalo – koncem 19. stol. to byla nejpřekládanější kniha v západní literatuře. Dnes považováno za literární klasiku. Dobová kritika byla vesměs pozitivní; pozdější kritici začali Robinsonovi vyčítat, že je prototypem koloniální rozpínavosti Britského impéria.
Srovnání s jiným dílem
Robert Louis Stevenson – Ostrov pokladů: pozdější dobrodružný román se zasazením na ostrov, tentokrát s motivem vzpoury, pirátů a honby za pokladem – navazuje na tradici, kterou Robinson Crusoe nastolil.
Ukázka z díla
Když jsem se probudil, byl již bílý den, nebe jasné a bouře utichla, takže moře se již tak nevzdouvalo a nezmítalo jako včera. Překvapilo mě však, že přes noc vyzdvihl příliv loď z písčiny a zanesl ji až k onomu skalisku, na které mě vlna vyvrhla. To bylo sotva na míli od pobřeží, a ježto loď se držela ještě zpříma, přál jsem si dostat se na palubu, abych zachránil aspoň některé užitečné věci.

Slezl jsem se stromu, rozhlížel se kolem a tu první, nač jsem připadl, byl člun. Zahnán vlnami a větrem ležel na břehu asi dvě míle napravo odtud. Běžel jsem v tu stranu po břehu, pokud jsem mohl, ale v cestě byl chobotnatý záliv na půl míle široký. Vrátil jsem se tedy, maje prozatím na mysli spíše lodní vrak, z kterého bych rád něco vynesl.

Záhy po poledni se moře značně utišilo a odliv natolik opadl, že jsem se dostal až na čtvrt míle k lodi. Tu mě přepadlo nové hoře. Viděl jsem, že kdybychom byli zůstali na palubě, zachránili bychom se všichni, všichni bychom byli vystoupili na tento břeh a já bych tu nebyl zanechán v nejhorší bídě, sám a bez útěchy. Oči se mi zalily slzami, ale uvědomiv si, že mi pláč nepomůže, pomýšlel jsem, jak bych se dostal na loď. Svlékl jsem se, poněvadž bylo vedro, a skočil jsem do vody. Ale když jsem doplaval k lodi, naskytla se mi nová nesnáz; totiž jak se dostanu na palubu. Uvízlá loď trčela vysoko z vody a já nenalezl nic, zač bych se chytil a vyšplhal se vzhůru. Obeplul jsem dvakrát loď a tu jsem spatřil koneček lana visící z přídě, jejž jsem kupodivu poprvé nepostřehl. Visel dosti nízko, takže jsem ho po delším namáhání dosáhl a vyškrábal se po něm na palubu. Tu jsem shledal, že loď je puklá a značně již zatopena.
📚