Do Yorku se přestěhuje obchodník, který vychová tři syny – nejmladším je Robinson. Otec z něj chce úředníka, ale Robinson touží po moři. Po neshodách nastoupí na loď, ta ztroskotá v bouři, ale všichni přežijí. Robinson se dostane do Londýna, kde prohraje peníze a nastoupí na jinou loď – tu přepadnou piráti a Robinsona prodají do otroctví. Po čtyřech letech se mu podaří uprchnout, loď však znovu ztroskotá a Robinson je jediným přeživším na opuštěném tropickém ostrově. Postupně ostrov zvelebuje – páli cihly, buduje obydlí, ochočuje zvířata, kultivuje plodiny, vyrobí si deštník. Ve vraku nalezne psa Reka. Po čase objeví stopy domorodců; ze zajetí kanibalů zachrání domorodce a pojmenuje ho Pátek – učí ho řeči, základům náboženství i mravům. Po deseti letech (v originále 28) je zachrání obchodní loď a dopraví je zpět do Anglie. Robinson zjistí, že mu mezitím zemřel otec; přebírá jeho obchody a spolu s Pátkem zakládají obchodní dům.
Pozn.: Český překlad J. V. Plevy dobu pobytu na ostrově zkrátil z 28 na 10 let a na více místech upravil původní text.

Když jsem se probudil, byl již bílý den, nebe jasné a bouře utichla, takže moře se již tak nevzdouvalo a nezmítalo jako včera. Překvapilo mě však, že přes noc vyzdvihl příliv loď z písčiny a zanesl ji až k onomu skalisku, na které mě vlna vyvrhla. To bylo sotva na míli od pobřeží, a ježto loď se držela ještě zpříma, přál jsem si dostat se na palubu, abych zachránil aspoň některé užitečné věci.

Slezl jsem se stromu, rozhlížel se kolem a tu první, nač jsem připadl, byl člun. Zahnán vlnami a větrem ležel na břehu asi dvě míle napravo odtud. Běžel jsem v tu stranu po břehu, pokud jsem mohl, ale v cestě byl chobotnatý záliv na půl míle široký. Vrátil jsem se tedy, maje prozatím na mysli spíše lodní vrak, z kterého bych rád něco vynesl.

Záhy po poledni se moře značně utišilo a odliv natolik opadl, že jsem se dostal až na čtvrt míle k lodi. Tu mě přepadlo nové hoře. Viděl jsem, že kdybychom byli zůstali na palubě, zachránili bychom se všichni, všichni bychom byli vystoupili na tento břeh a já bych tu nebyl zanechán v nejhorší bídě, sám a bez útěchy. Oči se mi zalily slzami, ale uvědomiv si, že mi pláč nepomůže, pomýšlel jsem, jak bych se dostal na loď. Svlékl jsem se, poněvadž bylo vedro, a skočil jsem do vody. Ale když jsem doplaval k lodi, naskytla se mi nová nesnáz; totiž jak se dostanu na palubu. Uvízlá loď trčela vysoko z vody a já nenalezl nic, zač bych se chytil a vyšplhal se vzhůru. Obeplul jsem dvakrát loď a tu jsem spatřil koneček lana visící z přídě, jejž jsem kupodivu poprvé nepostřehl. Visel dosti nízko, takže jsem ho po delším namáhání dosáhl a vyškrábal se po něm na palubu. Tu jsem shledal, že loď je puklá a značně již zatopena.