Období IV.
Česká literatura 20. a 21. století
20
Báječná léta pod psa
Postmodernismus · 20.–21. stol.
Román · Epika
O autorovi
Michal Viewegh (nar. 1962), nejúspěšnější současný český spisovatel. Narozen v Praze → gymnázium v Benešově (maturita 1980) → ekonomie na VŠE v Praze + první literární pokusy → VŠE nedokončil → český jazyk a pedagogika na FF UK (dokončil r. 1988) → učitelem na ZŠ → redaktorem → spisovatelem na plný úvazek → r. 1993 prestižní Cena Jiřího Ortena → vydal několik společenských románů (velmi populární a často zfilmované) → v roce 2012 přežil prasknutí aorty → r. 2015 se podruhé rozvedl se svou druhou ženou Veronikou; ze dvou manželství má celkem tři děti.
Literární směr & kontext
Česká literatura po roce 1990 (česká literatura po pádu komunistického režimu). Poprvé vydáno r. 1992 – rané období autorovy tvorby (jedno z jeho prvních děl).
Autoři stejné doby
Pavel Kohout (Konec velkých prázdnin, Sněžím) · Ludvík Vaculík (Jak se dělá chlapec) · Petr Šabach (Hovno hoří) · Václav Havel (Letní přemítání)
Vlivy na dílo
Autobiografické prvky (vlastní zážitky z dětství) a vlastní rodina. Společenské a politické poměry v komunistickém Československu (hlavně období normalizace). Na další tvorbu: společenské a politické poměry v ČR; společenské trendy; vlastní rodina a exmanželka; vlastní život (práce učitele na ZŠ, nemoc).
Další díla autora
Romány: Výchova dívek v Čechách (tragická love story mezi učitelem a studentkou) · Účastníci zájezdu (autobusový zájezd českých turistů na Jadran) · Zapisovatelé otcovský lásky · Román pro ženy (mladá redaktorka ženského časopisu) · Báječná léta s Klausem (volné pokračování) · Případ nevěrné Kláry · Vybíjená · Román pro muže (sebeironizující, o nadvládě starších mužů) · Biomanželka (o druhé ženě Veronice) · Mafie v Praze · Mráz přichází z Hradu · Biomanžel
Novely: Názory na vraždu (autorova prvotina) · Andělé všedního dne
Drama: Růže pro Markétu aneb Večírky revolucionářů (o Sametové revoluci)
Povídky: Povídky o manželství a o sexu
Fejetony (specifický publicistický žánr kratšího rozsahu; zpracovává zdánlivě nevýznamné téma zajímavou formou; nahlíží na všední věci v novém světle; silná subjektivita): Švédské stoly aneb Jací jsme · Na dvou židlích
Literárně-parodická díla: Nápady laskavého čtenáře
Biografická díla: Můj život po životě (o rekonvalescenci po srdeční příhodě)
Novely: Názory na vraždu (autorova prvotina) · Andělé všedního dne
Drama: Růže pro Markétu aneb Večírky revolucionářů (o Sametové revoluci)
Povídky: Povídky o manželství a o sexu
Fejetony (specifický publicistický žánr kratšího rozsahu; zpracovává zdánlivě nevýznamné téma zajímavou formou; nahlíží na všední věci v novém světle; silná subjektivita): Švédské stoly aneb Jací jsme · Na dvou židlích
Literárně-parodická díla: Nápady laskavého čtenáře
Biografická díla: Můj život po životě (o rekonvalescenci po srdeční příhodě)
Literární druh & žánr
Epika – společenský / autobiografický román (próza). Román = prozaický epický žánr; delší rozsah a komplikovanější děj než povídka nebo novela; zpravidla více postav.
Časoprostor
Praha a město Sázava. Vyprávění samotné sice probíhá až po r. 1989, týká se však období od 60. let 20. stol. po pád komunismu (konec 80. let).
Vypravěč
Vypravěčem je sám autor – vnější nezávislý pozorovatel děje (er-forma). Zároveň vypravěčem je částečně i sám Kvido, který předčítá nakladateli své dílo psané v er-formě – vyprávění této části probíhá v ich-formě.
Kompozice
Dílo rozděleno do 17 kapitol. Hlavní děj je doplněn epizodami o babičce a humornými příhodami líčícími Kvidovo sexuální dospívání. Dílo obsahuje také závěrečný EPILOG, v němž autor osvětluje osudy postav do roku 1991. Kompozice vyprávění je retrospektivní (děj se pravidelně vrací z autorovy dospělosti po r. 1989 zpět do jeho dětství), konec knihy psán chronologicky.
Postavy
| Postava | Charakteristika |
|---|---|
| Kvido | Autobiografické prvky Michala Viewegha; neohrabaný, ale vysoce inteligentní mladík se zájmem o literaturu; svými „chytrými řečmi" každého šokuje; miluje Jarušku |
| Kvidův otec | Inteligentní, vysokoškolsky vzdělaný; profesně i vnitřně zničený komunistickým režimem; donucen k politickým i morálním ústupkům; neprůbojný; z obav ze sledování se prakticky zblázní; rád pracuje se dřevem |
| Kvidova matka | Ochotná a milující; i přes rozmary manžela mu oddaná; povoláním právnička, původně herečka; k smrti se bojí psů |
| Babička Líba | Matka Kvidova otce; vášnivá turistka a vegetariánka posedlá zdravím; vaří levná bezmasá jídla, aby si ušetřila na cestování |
| Dědeček Josef | Otec Kvidova otce |
| Jaruška | Kvidova kamarádka z dětství, později jeho přítelkyně a manželka |
| Zita | Rodinná přítelkyně; původně gynekoložka, donucena pracovat v kině |
| Pavel Kohout | Spisovatel, disident a signatář Charty 77 |
| Ing. Zvára | Nejlepší kamarád Kvidova otce; vstoupí do KSČ, z čehož mu plynou výhody |
| Dědeček Jiří & babička Věra | Rodiče Kvidovy matky |
| Paco | Kvidův bratr |
Děj
Kvido po revoluci r. 1989 vypráví příběh své rodiny nakladateli a přesvědčuje ho, aby dílo vydal. Kvido se po okupaci Československa sovětskými vojsky r. 1968 stěhuje se svými rodiči do města Sázava. Zde v klidu vyrůstá a dospívá, ale jeho rodiče postupně doplácejí na to, že nechtějí vstoupit do KSČ (problémy v práci aj.). Kvidův otec je nakonec donucen stát se alespoň členem VUMLu (Večerní univerzity marxismu-leninismu). Jejich rodinné poměry se zlepšují (lepší bydlení), ale musejí se na nátlak komunistické strany veřejně ponižovat – Kvido musí recitovat socialistické básně, jeho otec je nucen hrát fotbal, který mu vůbec nejde.
Kvidův otec však po setkání s disidentem Pavlem Kohoutem okamžitě přichází o práci a postavení (je donucen pracovat jako vrátný). Propadá se do depresí, často uniká od starostí k práci se dřevem do své dílny – podařilo se mu levně koupit starý draxl (soustruh poháněný šlapáním), soustružil rybářské splávky (ačkoli nerybařil) a různé přívěsky, vyřezával miniatury se symbolickým významem, například zmenšeninu silniční závory z hraničního přechodu v Rozvadově – a dokonce si vyrábí i rakev. Kvidovi se s Jaruškou, kterou potkal v sázavské škole, narodí dítě. Rodinu „zachrání" až revoluce r. 1989 – otec se dostává z depresí a nakladatel Kvidovi schvaluje vydání jeho knihy.
Kvidův otec však po setkání s disidentem Pavlem Kohoutem okamžitě přichází o práci a postavení (je donucen pracovat jako vrátný). Propadá se do depresí, často uniká od starostí k práci se dřevem do své dílny – podařilo se mu levně koupit starý draxl (soustruh poháněný šlapáním), soustružil rybářské splávky (ačkoli nerybařil) a různé přívěsky, vyřezával miniatury se symbolickým významem, například zmenšeninu silniční závory z hraničního přechodu v Rozvadově – a dokonce si vyrábí i rakev. Kvidovi se s Jaruškou, kterou potkal v sázavské škole, narodí dítě. Rodinu „zachrání" až revoluce r. 1989 – otec se dostává z depresí a nakladatel Kvidovi schvaluje vydání jeho knihy.
Téma díla
Zachycení atmosféry normalizace tragikomickou formou. Obraz tehdejšího života, sociální situace, psychiky lidí, mezilidských vztahů a politické situace. Kritika a zesměšnění komunistického režimu.
Motivy
totalitamorálkaútlakzásadypsychikadospívání
Jazykové prostředky
Převažuje spisovná čeština; hlavně v emotivních dialozích hovorový jazyk (sranda), nespisovné výrazy (věcma, jakej, takovej, v truhlářský dílně); vulgarismy a cizojazyčné výrazy (LSD); zdrobněliny (dílko); satirické, ironické a humoristické prvky. Figury: řečnické otázky („A na co? Smysl?"). Tropy: hyperbola (život ve lži, stát bez práva); ironie a sarkasmus. Běžné jsou dialogy s přímou řečí v kombinaci s monologem vypravěče; do textu jsou vloženy kratší vstupy (rozhovory mezi nakladatelem a Kvidem).
Zasazení do kontextu díla
Vydáno r. 1992. Kniha zaznamenala pozitivní ohlas a pro autora znamenala první literární úspěch. Autor za ni r. 1993 obdržel prestižní Cenu Jiřího Ortena. Dnes je nejpopulárnější a všeobecně nejznámější autorovou knihou. FILM: Báječná léta pod psa (český film; 1997) – režie Petr Nikolaev; hrají Ondřej Vetchý, Libuše Šafránková, Vilma Cibulková. Volně navazující dílo: Báječná léta s Klausem. Literární kritika opakovaně označuje autora za tvůrce tzv. „nízké literatury", toto dílo však obdrželo i řadu pozitivních kritik.
Společensko-historický kontext
Okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy (1968) → tzv. normalizace (období po roce 1968; předcházelo mu pražské jaro – období zmírňování poměrů a snahy o demokratizaci, např. zmírňování cenzury – které vyústilo v okupaci a poté v opětovné utužení poměrů). V Československu založena protirežimní Charta 77 (1977). Pád Berlínské zdi (1989). Sametová revoluce v Československu (konec r. 1989). Sjednocení Německa (1990). Rozpad Sovětského svazu (1991). Rostoucí nespokojenost s režimem těsně před rokem 1989; vlna protestů a požadavku svobody → nástup demokratických principů a občanských svobod po r. 1989 (konec cenzury a dalších represivních opatření jako zákaz práce, studia, cestování).
Kontext světové literatury
Česká literatura po roce 1990 – dominantní je próza, méně pak poezie. Ze starší generace: Pavel Kohout (Konec velkých prázdnin, Sněžím), Ludvík Vaculík (Jak se dělá chlapec). Za mladší autory: Petr Šabach (Hovno hoří). Světoznámý dramatik a esejista Václav Havel (z důvodu funkce prezidenta již méně tvořil) – Letní přemítání.
Kontext dalších druhů umění
Na našem území končí s pádem komunistického režimu tzv. socialistický realismus (umělecký směr ideově vycházející ze socialismu, oslavující a propagující komunismus). Ve všech oblastech umění se uvolňují poměry (konec cenzury). FILM: Miloš Forman (1932–2018) – český režisér dlouhodobě žijící v USA; Rudolf Hrušínský (1920–1994). HUDBA: populární hudba – Karel Gott, Helena Vondráčková. ARCHITEKTURA: Jan Kaplický (1937–2009) – český architekt žijící v Anglii; Frank Gehry (Tančící dům v Praze).
Dobové vnímání & kritika
Kniha v době vydání zaznamenala u veřejnosti pozitivní ohlas a pro autora znamenala první literární úspěch. I dnes je vnímána pozitivně a je nejpopulárnější a nejznámější autorovou knihou. Autor v ČR patří mezi nejprodávanější české spisovatele. Literární kritika opakovaně označuje autora za tvůrce tzv. „nízké literatury", toto konkrétní dílo však obdrželo i řadu pozitivních kritik – dokazuje to Cena Jiřího Ortena (1993).
Srovnání s jiným dílem
Ota Pavel – Smrt krásných srnců: v tomto dřívějším díle se objevuje podobně zvláštní a podivně se chovající postava otce rodiny.
Ukázka z díla
"A to mu ani jednou v životě neřekneš, co si o něm myslíš?" přela se s ním žena.
"A na co? Akorát se porafáme. Nebo si snad myslíš, že mu otevřu oči a že se změní?" namítal jí otec. "Neumím vychovávat psy, natož lidi."
"To je pravda," souhlasila výjimečně Kvidova matka. "Takže ti vůbec nevadí, v jaký to žiješ lži?" navázala.
"Vadí," řekl Kvidův otec. "Ale vadí mi to trochu míň, než když v kanceláři někdo osm hodin uraženě tříská věcma. Pokaždé se totiž hrozně leknu. Dělají se mi z toho opary."
"Takže vlastně žiješ ve lži kvůli oparům."
"Ty v ní nežiješ?" "Samozřejmě že v ní žiju! Všichni v ní žijeme. Jenomže já proti ní bojuju! Po svém, zdánlivě nenápadně, ale bojuju."
"Právní cestou," poznamenal Kvidův otec. "Ano, právní cestou. Jsem právník, tak právní cestou."
"V zemi bez práva," doplnil otec. "Nezdá se ti, že je v tom cosi neřešitelného?"
Dotkl se zřejmě čehosi citlivého, neboť Kvidova matka zareagovala velmi podrážděně: "Zato ty bojuješ za pravdu v truhlářský dílně!"
"Nebojuju," řekl Kvidův otec s povzdechem. "Nikdy jsem nic takového neříkal. Léčím si tam nervy. Nevěřila bys, jak to báječně uklidňuje!"
…
"Smysl?" řekl redaktor. "Vy jste vážně ještě dítě! Odkdy se, prosím vás, můžeme v Čechách ptát, jestli má naše literatura smysl?! Takovej luxus si tahle země nikdy nemohla dovolit. Tady se vždycky akorát ptáme, jestli vůbec existuje. Jestli je! Copak to nechápete?"
"Ne," řekl Kvido. "Nechápu."
"A na co? Akorát se porafáme. Nebo si snad myslíš, že mu otevřu oči a že se změní?" namítal jí otec. "Neumím vychovávat psy, natož lidi."
"To je pravda," souhlasila výjimečně Kvidova matka. "Takže ti vůbec nevadí, v jaký to žiješ lži?" navázala.
"Vadí," řekl Kvidův otec. "Ale vadí mi to trochu míň, než když v kanceláři někdo osm hodin uraženě tříská věcma. Pokaždé se totiž hrozně leknu. Dělají se mi z toho opary."
"Takže vlastně žiješ ve lži kvůli oparům."
"Ty v ní nežiješ?" "Samozřejmě že v ní žiju! Všichni v ní žijeme. Jenomže já proti ní bojuju! Po svém, zdánlivě nenápadně, ale bojuju."
"Právní cestou," poznamenal Kvidův otec. "Ano, právní cestou. Jsem právník, tak právní cestou."
"V zemi bez práva," doplnil otec. "Nezdá se ti, že je v tom cosi neřešitelného?"
Dotkl se zřejmě čehosi citlivého, neboť Kvidova matka zareagovala velmi podrážděně: "Zato ty bojuješ za pravdu v truhlářský dílně!"
"Nebojuju," řekl Kvidův otec s povzdechem. "Nikdy jsem nic takového neříkal. Léčím si tam nervy. Nevěřila bys, jak to báječně uklidňuje!"
…
"Smysl?" řekl redaktor. "Vy jste vážně ještě dítě! Odkdy se, prosím vás, můžeme v Čechách ptát, jestli má naše literatura smysl?! Takovej luxus si tahle země nikdy nemohla dovolit. Tady se vždycky akorát ptáme, jestli vůbec existuje. Jestli je! Copak to nechápete?"
"Ne," řekl Kvido. "Nechápu."