Kytice z pověstí národních

Období II.

Česká a světová literatura 19. století

Karel Jaromír Erben

Romantismus · 19. stol. Básnická sbírka · Lyrickoepika

O autorovi

Karel Jaromír Erben (1811–1870), český básník, historik, právník, překladatel, archivář, obrozenec a sběratel lidových písní a pohádek. Zakladatel moderní české balady. Narozen v Miletíně, gymnázium v Hradci Králové, filozofie a práva v Praze – přátelství s K. H. Máchou a Fr. Palackým. Od r. 1851 archivář města Prahy. Za celý život napsal jedinou sbírku básní – Kytice – na níž pracoval 20 let. Zemřel r. 1870 v Praze ve věku 59 let.

Literární směr & kontext

Český romantismus – zájem o lidové pověsti, přírodu, osud a nadpřirozeno. Vydáno r. 1853, rozšířeno r. 1861 (přidána balada Lilie). Doznívá české národní obrození. Bachův absolutismus a represe po revoluci 1848 – vlastenecká literatura jako forma odporu. Morálně konzervativní pohled: přestoupení přirozeného řádu vždy vede k trestu.

Autoři stejné doby

Karel Hynek Mácha · Božena Němcová · Karel Havlíček Borovský · Josef Kajetán Tyl · Edgar Allan Poe · Charles Dickens

Vlivy na dílo

Zájem o lidovou slovesnost a práce archiváře (přístup k materiálům). Staré české lidové báje a pověsti. Přátelství s Palackým a Máchou. Osobní tragédie – smrt dětí a manželky.

Další díla autora

Dlouhý, Široký a Bystrozraký · Tři zlaté vlasy děda Vševěda · Zlatovláska · Pták Ohnivák a liška Ryška · Písně národní v Čechách · Mladší bratr · Večer (vlastenecká díla) · Rukopis museijní letopisů Kosmových (historické dílo) · Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských

Literární druh & žánr

Lyrickoepika – sbírka balad. 13 básní inspirovaných slovanskou mytologií a lidovými pověstmi. Balada = lyrickoepický žánr s tragickým zakončením, příroda spoluprožívá děj.

Časoprostor

Čas neupřesněn – pohádkově-mytická minulost (výjimečně autorova současnost 19. stol.). Místa symbolická: hřbitov (Kytice, Holoubek), jeskyně (Poklad), chalupa a jezero (Vodník, Polednice), les a hrad (Zlatý kolovrat), márnice (Svatební košile), cesta do pekel (Záhořovo lože).

Vypravěč

Er-forma – autor jako vnější pozorovatel děje. Časté střídání s přímou řečí a monology jednotlivých postav (dramatické dialogy dodávají baladám spád a naléhavost).

Kompozice

Sbírka 13 balad s promyšlenou zrcadlovou kompozicí – 7. balada (Lilie) je středová, ostatní jsou párově uspořádány podle podobnosti dějů (1.↔13., 2.↔12., 3.↔11. atd.). Sloky po 4 verších. Vyprávění převážně chronologické, někdy retrospektivní (Dceřina kletba).

Přehled všech 13 balad

#	Balada	Stručný obsah & morální poselství
1	Kytice	Zemře matka → z lítosti nad dětmi se přemění v mateřídoušku na hrobě; symbol vlasti a národa; 2 konce bez trestu
2	Poklad	Matka na Velký pátek nechá v jeskyni syna kvůli zlatům; po roce ho najde živého – chamtivost potrestána, ale dítě přežije; dobrý konec
3	Svatební košile	Dívka přílišně touží po mrtvém milém → oživlá mrtvola ji vede na hřbitov; v márnici se modlitbou zachrání; dobrý konec
4	Polednice	Matka v návalu zlosti zavolá Polednici → ta přijde; matka dítě v boji s Polednicí sama udusí; trest za porušení vztahu matka–dítě
5	Zlatý kolovrat	Nevlastní matka s dcerou zabijí Doru; král se ožení s podvodnicí; stařeček Doru oživí; zlatý kolovrat vyzradí podvod; macecha potrestána; pohádkové motivy, dobro > zlo
6	Štědrý večer	Marie a Hana hledí do jezera; Hana vidí ženicha → do roka se vdá; Marie vidí pohřeb → do roka umře; trest za chtění znát budoucnost
7	Lilie (středová)	Dívka pohřbena v lese, roste z ní lilie → v noci se mění v ženu; pán si ji vezme; pánova matka lilii nechá zahynout na slunci → dívka i syn zemřou; totemistické prvky
8	Holoubek	Vdova (která otrávila manžela) se rychle znovu vdá; na hrobě prvního manžela vyroste dub s holoubkem → vrká o vině; žena se utopí; pochována mimo hřbitov
9	Záhořovo lože	Poutník jde do pekla kvůli otcově paktu; Záhoř (loupežník) ho pustí za zprávy; po 90 letech poutník Záhořovi přinese odpuštění; oba vzlétnou jako holubice; pokání > odpuštění
10	Vodník	Dcera neposlechne matku, Vodník ji unese; porodí mu dítě; matka ji nepustí zpět → Vodník zabije dítě a ostatky hodí ke dveřím; trest za neuposlechnutí
11	Vrba	Ženina duše v noci přechází do vrby; muž vrbu pokácí → žena umírá; duch mu poradí vyrobit z vrby kolébku a píšťalky pro dítě; totemistické prvky
12	Dceřina kletba	Dívka zabije vlastní dítě, chystá se oběsit; proklíná matku za příliš volnou výchovu; porušení vztahu matka–dcera
13	Věštkyně	Nedějová; autor píše o budoucnosti českého národa a věštkyni; zmiňuje Přemysla Oráče a Libuši; silně vlastenecká; tematicky blízká úvodní Kytici

Téma díla

Připomenutí pradávných morálních zásad – za každou chybu přichází trest. Základní lidské vztahy (matka–dítě, manžel–žena). Morální zákony lze překonat pouze pokáním, odpuštěním nebo láskou. Připomínka lidové slovesnosti a starých lidových pověr.

Motivy

chybavinatrestspravedlnostpokánírodinamateřská láskadítěmanželstvípokoravíranadpřirozenosmrt

Jazykové prostředky

Archaický, lidový a zastaralý jazyk – archaismy (robota, husar, bodejž), zdrobněliny (husárek), citoslovce (bác!) → dějový spád a dramatičnost. Zvukomalba („…na topole podle skal, zelený mužík zatleskal"). Figury: anafora („Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho, zlostníka!"), epizeuxis, personifikace, metafory, eufemismy. Prolínání er-formy vypravěče a přímé řeči postav. Baladická zkratka – zhuštěný, úsporný jazyk, neslovesné věty bez spojek. Rým: sdružený aabb (Vodník, Sv. košile, Zlatý kolovrat), střídavý abab (Kytice, Polednice, Štědrý večer), přerývaný abcb (Holoubek). Verš přízvučný, rytmus různorodý (trochej, jamb, daktyl a jejich kombinace).

Zasazení do kontextu díla

Vydáno 1853, rozšířeno 1861 (přidána Lilie). Erben na sbírce pracoval 20 let. Dílo ovlivnilo moderní českou baladu – Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický, Petr Bezruč, Jiří Wolker. Dvořák na motivy sbírky napsal symfonické básně (Polednice, Vodník, Zlatý kolovrat, Holoubek). Zfilmováno 2000 (7 básní, režie F. A. Brabec). Divadlo Semafor uvedlo parodii sbírky.

Společensko-historický kontext

Revoluce v evropských městech (1848), Všeslovanský sjezd v Praze, povstání potlačeno. František Josef I. rakouským císařem. Bachův absolutismus – přísná cenzura, strach z tajné policie, utužení poměrů. Dílo proto bylo vnímáno jako vlastenecký čin.

Kontext světové literatury

Na vzestupu realismus: Božena Němcová (Babička), K. H. Borovský (Král Lávra), Dickens (David Copperfield), Charlotte Brontëová (Jana Eyrová), Dostojevskij (Dvojník). Postupně upadá romantismus: Edgar Allan Poe (Havran). Po r. 1858 vzniká česká generace Májovců sdružená kolem almanachu Máj (1858), navazující na odkaz Karla Hynka Máchy. Kontext umění: hudba – romantismus (Bedřich Smetana); malba – Josef Mánes.

Dobové vnímání & kritika

Veřejností vnímáno velmi pozitivně jako vlastenecké dílo. Literární kritika rovněž pozitivní – na rozdíl od dříve vydaného Máchova Máje, který byl přijat kontroverzně. Dnes považováno za stěžejní dílo české romantické poezie.

Srovnání s jiným dílem

Edgar Allan Poe – Havran: i v této básni se objevuje motiv přehnaného lpění na mrtvé milované osobě – podobně jako v baladě Svatební košile, kde dívka touží po mrtvém ženichovi a málem za to zaplatí životem.

Ukázka z díla

U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
„Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!

Poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty:
a mně hasne u vaření
pro tebe, ty zlobo, ty!

Mlč, hle husar a kočárek
- hrej si - tu máš kohouta!"
- Než kohout, vůz i husárek
bouch, bác! letí do kouta.

A zas do hrozného křiku -
„I bodejž tě sršeň sám! -
že na tebe, nezvedníku,
Polednici zavolám!

Pojď si proň, ty Polednice,
pojď, vem si ho, zlostníka!"
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.

(z balady Polednice)