Čeština — Ústní Dílo 5 / 20 · Guy de Maupassant
Období II.

Česká a světová literatura 19. století

5

Kulička (Boule de suif)

Guy de Maupassant
Naturalismus · 19. stol. Novela · Epika
O autorovi
Guy de Maupassant (1850–1893), francouzský spisovatel, přední představitel realismu a naturalismu. Narozen do šlechtické rodiny → brzký rozvod rodičů → s matkou do Normandie → studium v semináři (kde se setkal s Gustavem Flaubertem) → vyloučen pro odpor k náboženství → zájem o literaturu → 1870–71 se účastnil prusko-francouzské války → přestěhování do Paříže, pod ochranou Flauberta; přátelství s Émilem Zolou → úředník → r. 1878 redaktorem v novinách (např. Le Figaro) → první úspěchy, tvořil pouze mezi lety 1880–1890 → hodně cestoval (hlavně po Středomoří) → zhoršení syfilisu → deprese a halucinace → r. 1892 pokus o sebevraždu → zemřel r. 1893 v ústavu pro choromyslné. Zajímavosti: miloval kanoistiku a jachtaření; jeho dobrým přítelem byl Alexandre Dumas mladší.
Literární směr & kontext
Kritický realismus / Naturalismus. Vydáno r. 1880 – jedno z autorových prvních děl a jeho největší úspěch. Kritický realismus zachycuje skutečnost se sociálními konflikty a pokřivenými vztahy; naturalismus přidává pesimismus a detailní popisy nepříjemných situací. Bezprostřední kontext: prusko-francouzská válka 1870–71, které se autor osobně zúčastnil.
Autoři stejné doby
Émile Zola · Gustave Flaubert · Alexandre Dumas ml. · Lev N. Tolstoj · Charles Dickens · William M. Thackeray · Arthur Rimbaud · Jules Verne
Vlivy na dílo
Realismus; znalost aristokratických vrstev; venkovské prostředí rodné Normandie; osobní účast v prusko-francouzské válce. Na další tvorbu: městské prostředí; aristokratický původ; pesimistické postoje; Honoré de Balzac.
Další díla autora
Miláček (o mladém novináři budujícím kariéru díky svému vzhledu) · Mont Oriol (satira z lázeňského prostředí) · Petr a Jan (psychol. román o rodinných sporech a dědictví) · Silná jako smrt (o životě malíře, lásce a nevěře) · Slečna Fifi (prusko-franc. válka, kruté zacházení vojáků)
Literární druh & žánr
Epikaspolečenská povídka (próza). Jedna hlavní dějová linie bez kapitol.
Časoprostor
Normandie, Francie. Zima 1870 za prusko-francouzské války. Dostavník, hostinec v Tôtes.
Vypravěč
Er-forma – vypravěčem je autor jako vnější nezávislý pozorovatel děje. Monolog vypravěče převažuje; méně je přímé řeči postav v podobě dialogů, místy monolog postav (zejm. Kuličky). Satirické prvky v některých pasážích.
Kompozice
Jako relativně krátká povídka dílo neobsahuje kapitoly, má jednu hlavní dějovou linii. Vyprávění je chronologické (děj na sebe časově navazuje).
Postavy
PostavaCharakteristika
Alžběta „Kulička" RoussetováObtloustlá prostitutka menšího vzrůstu, přesto atraktivní; vlastenka; dobromyslná, obětavá, upřímná, milá, sebejistá a hrdá
CornudetDemokrat a zdánlivě odvážný člen odboje; ve skutečnosti slaboch
Hrabě de Bréville + jeho ženaAristokraté; povýšení a plní předsudků
Pan Carré-Lamadon + jeho ženaBohatý továrník a člen městské rady; měšťan sledující vlastní prospěch
Pan Loiseau + jeho ženaObchodník s vínem; bezskrupulózní, povrchní
Dvě jeptiškyTiché; neustále se modlí; paradoxně přesvědčují Kuličku k oběti
Děj
Skupinka obyvatel města Rouen opouští domovy kvůli pruské invazi. V dostavníku cestují spolu lidé z vyšších kruhů, jeptišky a prostitutka Alžběta Roussetová zvaná Kulička. Aristokraté a měšťané jsou namyšlení a plní předsudků – ale v jednu chvíli pocítí hlad. Kulička jako jediná veze jídlo a se všemi se ochotně rozdělí; i povýšené manželky ji pak přijmou mezi sebe. V hostinci ve vsi Tôtes je pruský důstojník odmítá pustit dál – dá jim povolení, až když dostane Kuličku. Ta i ostatní ho hrdě odmítají, ale cestující na ni začnou vyvíjet tlak. Kulička podlehne a důstojníkovi se vydá. Druhý den má dostavník povolení odjet – ale ostatní se Kuličce vyhýbají, jejím činem opovrhují a při obědě jí nikdo nenabídne ani sousto.
Téma díla
I obyčejná prostitutka dokáže svým hrdinstvím zahanbit bohaté a urozené – ti ji ale pouze využívají a ani po jejím sebeobětování ji nepřestanou přehlížet. Kritika pokřivené morálky a předsudků vyšších vrstev. Obraz chování davu oproti chování jednotlivce. Kritika války a násilí. Obchodníkům jde více o zisk než o osud rodné země.
Motivy
hrdinstvíodvahajedinec vs. davválkavlastenectvípokrytectvísobectvíoběť
Jazykové prostředky
Převažuje spisovný jazyk vypravěče, mluva Kuličky je naopak méně spisovná – expresivní (Prušáci), hovorové (s vodpuštěním, teda), nespisovné (chudej) i vulgární výrazy (hňup). Archaismy (execírovat), zdrobněliny (kuřátka). Figury: řečnická otázka („Nemám pravdu?"). Tropy: epiteton konstans (kyprá prsa, bledá tvář, lesklý rosol, veliké kapky), personifikace (slzy se tlačily), oxymóron (co nejlíp škodit), přirovnání („Jako nějakou nečistou věc.", „Jako když praskne příliš napjatá struna.", „jako když voda prosakuje ze skály…"). Propracované vyprávění s výbornou čtivostí. Satirické prvky.
Zasazení do kontextu díla
Vydáno 1880 – jedno z autorových prvních děl a jeho největší úspěch. Dílo obohatilo literaturu o specifickou kritiku, někdy až výsměch vyšším vrstvám za jejich pokřivenost. Franc. kritik Albert Thibaudet napsal, že Maupassant „nenapsal už nikdy nic lepšího jenom proto, že dokonalost se nedá překonat." Zfilmováno 1945 (francouzský film).
Společensko-historický kontext
Ve 2. pol. 19. stol. výrazný hospodářský rozvoj v USA a Evropě. Americká občanská válka (1861–1865). Otevřen Suezský průplav (1869). Prusko-francouzská válka (1870–1871) – pruský král Vilém I. se stává německým císařem, vzniká sjednocené Německé císařství (1871). Poprvé volební právo pro ženy až r. 1893 (Nový Zéland). Ve společnosti stále silný vliv církve a náboženských tradic.
Kontext světové literatury
Aktuální realismus, kritický realismus a naturalismus; doznívající romantismus → novoromantismus + prokletí básníci; rozvoj sci-fi a fantasy. Realismus: Flaubert (Paní Bovaryová), Dickens (Náš vzájemný přítel), Tolstoj (Vojna a mír, Anna Karenina), Twain (Dobrodružství Toma Sawyera). Kritický realismus: Thackeray (Jarmark marnosti). Naturalismus: Zola (Zabiják), Alphonse Daudet. Prokletí básníci: Arthur Rimbaud (Opilý koráb), Paul Verlaine (Romance beze slov). Sci-fi: Jules Verne (Cesta kolem světa za 80 dní). Fantasy: Lewis Carroll (Alenka v říši divů). Historický román: Alexandre Dumas ml. (Cizinka).
Kontext dalších druhů umění
MALBA: na realismus navazuje impresionismus (Paul Cézanne, Claude Monet). ARCHITEKTURA: novorenesance (přestavba Westminsterského paláce), novorománský sloh (Notre-Dame-des-Champs v Paříži); Gustave Eiffel (pozdější autor Eiffelovy věže) přestavěl gymnázium Lycée Carnot v Dijonu. SOCHAŘSTVÍ: realismus (Auguste Rodin).
Dobové vnímání & kritika
Vnímání díla i celé autorovy tvorby bylo za jeho života poměrně pozitivní. Dnes je Maupassant vnímán jako velikán francouzské literatury a Kulička jako jedno z jeho vrcholných děl. Franc. kritik Albert Thibaudet o Kuličce poznamenal, že Maupassant „nenapsal už nikdy nic lepšího jenom proto, že dokonalost se nedá překonat."
Srovnání s jiným dílem
Alexandre Dumas mladší – Dáma s kaméliemi: dřívější a prozměnu romantické dílo, podobající se tomuto dílu hlavní postavou prostitutky.
Ukázka z díla
Nikdo se na ni nepodíval, nikdo si na ni ani nevzpomněl. Cítila, jak je bezmocná proti opovržení těch počestných hňupů, kteří ji napřed obětovali a pak odhodili jako nějakou nečistou věc, z níž už nekyne žádný užitek. Tu si připomněla, jak jí hltavě spolykali celý košík, plný dobrot, vzpomněla si na dvě pečená kuřátka, obalená lesklým rosolem, na paštiku, hrušky, čtyři láhve bordeauxského vína; a najednou v ní zuřivost opadla, jako když praskne příliš napjatá struna; ucítila, že má na krajíčku pláč. Ze všech sil se snažila přemoci, bránila se tomu, polykala slzy jako dítě, ale slzy se jí tlačily do očí stále víc a víc, zableskly se v koutku víček, zanedlouho jí skanuly z očí dvě veliké kapky a stékaly pomalu po tvářích dolů. Za nimi se už rychleji vyronily další, jako když voda prosakuje ze skály, a začaly pravidelně dopadat na vystouplou křivku jejích kyprých prsou. Seděla stále zpříma, s pohledem upřeným před sebe, tváří nepohnutou a bledou, a doufala, že ji nikdo neuvidí.

Ale hraběnka si jí všimla a šťouchla nepozorovaně do svého muže. Ten jen pokrčil rameny, jako by chtěl říci: „Inu, já za to přece nemohu!" Paní Loiseauová se pod vousy vítězoslavně usmála a zašeptala: „To pláče hanbou." …

„Jak vám říkám, milostivá paní, vždyť tihle lidé neumějí nic jiného než brambory a vepřové anebo vepřové a brambory. A nemyslete si, že jsou čistotní. To teda nejsou! Nadělají, s vodpuštěním, všude. A kdybyste je viděla, jak celé hodiny a celé dny execírujou! Jsou vám všichni pohromadě tamhle na poli - a pochodem v chod, a čelem vzad, a tady zatočit, a tamhle zatočit, a pořád dokola. – Kdybych při tom alespoň pracovali na poli anebo si tam u nich doma spravili silnice! – Ale to oni ne, říkám vám, milostpaní, tihle vojáci nejsou vůbec nikomu k užitku. (…) Nemám pravdu? Není to hanba, zabíjet lidi, ať už jsou to Prušáci nebo Angličané, Poláci nebo Francouzi?"
📚