Péťa Bajza vypráví různá klukovská dobrodružství, které prožívá nejen se svými čtyřmi kamarády. Často se z legrace pere se služkou Kristýnou, které říká „Rampepurda" – navzájem si dělají naschvály (Petr jí například dá do kufru mrtvou myš, aby se polekala). Ve městě je kino, do kterého kluci rádi chodí, ale pronikají tam tajně, aby nemuseli platit. Kluci se také snaží ochočit vosy, což se jim samozřejmě nepodaří. Čtou dobrodružné knížky, což v nich vyvolává touhu po cestování – plánují mimo jiné cestu do Itálie, ale samozřejmě ji neuskuteční. Hoši dělají spoustu dalších věcí, perou se s nepřátelskými Habrováky nebo si dělají legraci z pana Fajsta, který věčně pomlouvá mládež, protože ho nezdraví. Petr také občas navštěvuje Otakárka, který si chce najít kamarády, ale je z bohaté rodiny, a tak se nesmí s ostatními kamarádit, aby nepochytil „špatné způsoby". Petr si od Otakárka půjčuje knížky, Otakárkově vychovatelce se však Péťa moc nelíbí. Rodinu Bajzových občas navštěvují příbuzní Vařekovi, před kterými musejí skrývat, že mají k obědu maso, protože by je šetřiví a závistiví Vařekovi pomluvili.

Jednoho dne do města přijede cirkus a Petr moc touží vidět cizokrajná zvířata – po celou dobu se proto chová hezky, je pozorný, poslušný a nápomocný, až to rodičům přijde podezřelé (dokonce si začnou myslet, že je nemocný). Pilně se učí, poctivě cvičí na housle, nechodí ven, hlídá Mančinku a nepere se s Kristýnou. Péťovi se nakonec podaří přesvědčit rodiče, aby do cirkusu šli. Do cirkusu se podívá i Zilvar z chudobince, který tam krátce pracoval a mohl představení zhlédnout bez placení. Petr a ostatní kluci chtějí v cirkuse taky vypomáhat – nosí zvířatům vodu. Pomáhá jim i Otakárek, ale jeho vychovatelka udělá hysterickou scénu, protože nechce, aby dělal tak podřadnou práci. Ředitel cirkusu kvůli tomu vyhodí všechny chlapce.

Ke konci příběhu onemocní Petr spálou, má halucinace a zdají se mu dobrodružné sny. Ve snu mu tatínek koupí slona Jumba, který umí mluvit. Slon je obdivován celým městem. Péťa se spolu s Jumbem, Evou a ostatními kluky vypraví do daleké Indie, setkají se s maharádžou a zúčastní se lovu tygrů. Zilvar se zamiluje do maharádžovy dcery a požádá o její ruku – je však uvězněn. Princezna steskem onemocní, její matka přesvědčí maharádžu, aby dal Zilvarovi šanci. Ten je propuštěn a jsou mu položeny tři otázky – pokud je zodpoví správně, dostane princeznu za ženu, pokud ne, přijde o hlavu. Zilvar je však důvtipný, pokaždé pohotově odpoví a brzy se koná svatba. Zilvarovi však vše „stoupne do hlavy", takže se mu ostatní kluci rozhodnou pomstít – Tonda Bejval po něm hodí během svatby zkažené pštrosí vejce. Zilvar se vrhne na Petra a princezna na Evu a strhne se všeobecná mela. V tu chvíli se Péťa probouzí a postupně mu dochází, že se mu to všechno jen zdálo.

A školu máme pěknou novou a my máme taktéž pana učitele Veselíka, on nosí zlaté brejle a o přestávce jí housku a čte si v knížce, a když vidí nezdobu, tak uloží trest, jemu je to fuk. O přestávce býváme na dvoře a někteří žáci děsně řvou a já taktéž. Na tom dvoře nás jednou vyfotografoval pan Potůček, co se dobře učí a dávají pozor, ti seděli v první řadě, pan učitel seděl uprostřed a přespolní zajíci stáli a koukali se. Já mám tu podobenku zarámovanou a visí nad pohovkou, co si na ni nesmí nikdo sednout, jenom teta Anděla, co po ní budeme dědit a ona to ví, pročež má na nás děsného vzteka.

Vedle mne sedí Éda Kemlink, co s ním chodím, nalevo pak Páta Karel, co s ním vůbec nechci chodit, on je žalobníček, žaluje, nic si nevyžaluje. A nikomu nic nedá, protože je lakomec, ale sám loudit umí. Ale přijď si!

Když naše maminka ten obrázek uviděla, tak se smála, že mám na hlavě šešulku jako papoušek, a říkala, že jednou budu mít pěknou památku. Tatínek bručel, že se za hlouposti vyhazují peníze a že to nebude trpět. „Tak už nebruč," pravila maminka, „bručáku. A nekaz dítěti radost." „Uvidím, jak se mně odslouží," pravil tatínek a šel si lehnout. On vždycky po obědě spí a to si přikryje obličej Národní politikou, aby naň nešly mouchy.