Období IV.
Česká literatura 20. a 21. století
18
Postřižiny
Realismus · 20. stol.
Román · Epika
O autorovi
Bohumil Hrabal (1914–1997), významný český spisovatel a nejpřekládanější český autor 20. stol. Narozen v Brně → r. 1919 stěhování do Nymburka → práva na UK v Praze + literatura, umění a filozofie → za 2. sv. války pracoval jako železniční dělník a výpravčí → dostudoval až po válce r. 1946 → od r. 1949 pracoval v kladenských ocelárnách → r. 1956 se oženil → r. 1963 se věnoval pouze psaní → r. 1965 člen Svazu čs. spisovatelů a redakční rady Literárních novin → po r. 1968 měl zakázáno publikovat → samizdatové a exilové vydávání → r. 1975 mu bylo dovoleno opět (cenzurovaně) vydávat → r. 1994 se setkal s Václavem Havlem a Billem Clintonem (prezidenti ČR a USA) → r. 1996 čestný doktorát na univerzitě v italské Padově a medaile Za zásluhy od prezidenta → zemřel r. 1997 v Praze po pádu z okna nemocnice Na Bulovce. Zajímavosti: řada jeho knih byla velmi úspěšně zfilmována; za tvorbu obdržel řadu českých i zahraničních ocenění.
Literární směr & kontext
Česká poválečná próza. Poprvé vydáno r. 1976 (jako součást trilogie Městečko u vody) – cca střední období autorovy tvorby.
Autoři stejné doby
2. vlna poválečné prózy: Arnošt Lustig (Hořká vůně mandlí) · Ladislav Fuks (Spalovač mrtvol). Česká poválečná próza – exilová literatura: Josef Škvorecký (Tankový prapor). Oficiální (prorežimní): Jan Otčenášek (Kulhavý Orpheus). Samizdat: Ludvík Vaculík (Dva tisíce slov, Morčata) · Ivan Klíma (Loď jménem naděje) · Václav Havel (Audience). Poezie: Jaroslav Seifert (Morový sloup). Sportovní tematika a vzpomínková díla: Ota Pavel (Pohádka o Raškovi, Smrt krásných srnců).
Vlivy na dílo
Mládí strávené v pivovaru v Polné. Rodiče – matka Marie (Maryša) a nevlastní otec František „Francin" Hrabal (pomocná účetní a hlavní účetní v pivovaru). Na další tvorbu: autentické životní zkušenosti – práce na železnici v Kostomlatech za 2. sv. války nebo práce ve sběrně surovin; pobyt v chatové osadě Kersko na Nymbursku; zkušenosti z různých historických období (2. světová válka, nástup komunismu aj.); Franz Kafka; surrealismus.
Další díla autora
Velmi specifická (hlavně prozaická) tvorba – mix grotesknosti, komičnosti, tragičnosti, černého humoru a pesimismu, někdy až cynismu; neotřelý, hovorový a provokativní, někdy až experimentální jazyk. ROMÁNY: Obsluhoval jsem anglického krále (tragický příběh ambiciózního mladíka, jenž ve stáří bilancuje svůj život; 1980) · Příliš hlučná samota (o zaměstnanci sběrného dvora, který zachraňuje vyhozené knihy; 1989). NOVELY: Taneční hodiny pro starší a pokročilé (experimentální; 1964) · Ostře sledované vlaky (o německé okupaci/životě v Protektorátu; 1965). POVÍDKY: Pábitelé (ovlivněno poetismem a surrealismem; Pábitelé = obhroublí, ale zajímaví lidé s unikátními vypravěčskými schopnostmi; 1964) · Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965) · Slavnosti sněženek (o svérázných obyvatelích chatové osady; 1978).
Literární druh & žánr
Epika – kratší retrospektivní humoristický román (próza) – vzpomínková (autobiografická) próza. Román = prozaický epický žánr; delší rozsah a komplikovanější děj než povídka nebo novela; zpravidla více postav.
Časoprostor
Město Nymburk a okolí, hlavně místní pivovar (střední Čechy). 20. léta 20. stol. (meziválečné období – tzv. 1. republika).
Vypravěč
Hlavní hrdinka příběhu Maryša – přímá účastnice děje (ich-forma). Střídání monologu (vyprávění) Maryši s barvitými dialogy (přímou řečí) postav.
Kompozice
12 krátkých kapitol, které na sebe sice dějově navazují, ale bývají od sebe různě časově vzdálené. Vyprávění je chronologické (události na sebe navazují), místy i retrospektivní (Maryščiny vzpomínky).
Postavy
| Postava | Charakteristika |
|---|---|
| Francin | Správce pivovaru; zakřiknutý a hodně pracovitý muž bez smyslu pro humor; jí a pije střídmě a chová se zdrženlivě; o Maryšu se chce starat jako muž o ženu, ta po tom ale netouží; inspirován nevlastním otcem Františkem Hrabalem |
| Maryša | Krásná manželka správce pivovaru Francina; jeho pravý opak – provokativní, má bláznivé nápady a miluje zabijačku a pivo; celé město obdivuje její krásné dlouhé vlasy; ráda se projíždí na kole; inspirována autorovou matkou Marií |
| Pepin | Francinův bratr, původně švec; živelný a upřímný hromotluk; má smysl pro legraci a neustále dělá různé vylomeniny – dostává se do konfliktu s Francinem; chová se obhrouble, ale je dobrácký |
| Boďa | Kadeřník pečující o Maryšiny vlasy |
| Doktor Gruntorád | Předseda správní rady pivovaru |
Děj
Maryša se rozhodne pro celou správní radu pivovaru uspořádat zabijačku → z toho není vůbec nadšený její manžel Francin, který je správní radě odpovědný a navíc zabijačky nesnáší (nejraději má bílou kávu a chléb) → jednoho dne do pivovaru přijede Francinův bratr Pepin → má se zdržet jen několik dní, ale nakonec zůstává delší dobu → Maryša si ho oblíbí a užívá si s ním spoustu legrace, naopak Francin není z jeho upřímnosti a vtipů nadšený (Pepin si z něj často utahuje a narušuje jednání správní rady) → jednou Pepin Maryše pomocí klacku vysvětluje, z jakých částí se skládá vojenská puška → hlasitý Pepin ale ruší jednání správní rady, rozzuřený Francin oba posílá hrát si na komín → Maryša s Pepinem to vezmou vážně a na komín opravdu vylezou (sundat je musejí hasiči).
Maryšu uchvátí novinka – rádio; líbí se jí, že zkracuje dlouhé vzdálenosti → myšlenka zkracování se jí zalíbí natolik, že si zkrátí sukni ke kolenům, uřízne nohy u stolu a židlí a dokonce usekne ocas jejich psa, který pak musí být utracen (to si klade za vinu) → při tanci si poraní kotník a situace se na chvíli uklidní, v bláznivých nápadech ale brzy pokračuje → u Bodi si nechá zkrátit své krásné dlouhé vlasy, ty si spletené do copů přiváže ke svému kolu a vydá se zpět do pivovaru → tam Francinovi dojde trpělivost a Maryše přede všemi naplácá na zadek pumpičkou na kolo.
Maryšu uchvátí novinka – rádio; líbí se jí, že zkracuje dlouhé vzdálenosti → myšlenka zkracování se jí zalíbí natolik, že si zkrátí sukni ke kolenům, uřízne nohy u stolu a židlí a dokonce usekne ocas jejich psa, který pak musí být utracen (to si klade za vinu) → při tanci si poraní kotník a situace se na chvíli uklidní, v bláznivých nápadech ale brzy pokračuje → u Bodi si nechá zkrátit své krásné dlouhé vlasy, ty si spletené do copů přiváže ke svému kolu a vydá se zpět do pivovaru → tam Francinovi dojde trpělivost a Maryše přede všemi naplácá na zadek pumpičkou na kolo.
Téma díla
Strnulost, jednotvárnost a šeď maloměsta a většiny jeho obyvatel × výstřelky a bláznivé nápady několika lidí (touha se odlišit a vyvázat se z příliš upjaté společnosti). Představa muže o spořádané a slušné ženě × nekonvenční chování ženy, která se chce starat sama o sebe (konflikt běžného chápání ženy s moderní ženskou emancipací).
Motivy
konvenčnostupjatoststaromódnostsvobodaodlišnostkomika
Jazykové prostředky
Hrabalův typický bohatý jazyk – v přímé řeči hovorová čeština s prvky lidové češtiny (kramle [tesářská skoba/tyčka na spojování trámů]); nespisovná čeština (celej) a vulgarismy (hovno); nářeční prvky ze Slovácka (vítajte, já su, co je s tebó, tož, na dovolenó); mnoho archaismů (maštal [stáj], knot [vlákno ve svíčce či lampě], bryčka [vůz/kočár tažený koňmi], žurnál [list s pracovními záznamy/noviny], trikot [tričko]) a výrazů z cizích jazyků (direkción [měníme směr]); profesní mluva (pivovarské lampy); zdrobněliny (prasátka, potvůrka); jazykové hříčky (rakošánek [řeznická bryčka/vůz]); citoslovce (Papapááá). Extrémně dlouhá souvětí, někdy i přes celou stránku (typický Hrabalův styl).
Figury: anafora = opakování slov nebo skupin slov na začátku po sobě jdoucích vět („všechny pivovarské lampy, všechny větrné lampy v maštalích, lampy s kulatými zrcátky, všechny ty bachraté lampy"). Tropy: přirovnání („světlo odchází ze žárovky jako krev z podříznutého kohouta", „Bránějí se ty potvůrky jako moje stará, když jsem jí zamlada dával první hubičku!", „vyfoukla to políbení jako peříčko za ním"); personifikace = připisování lidských vlastností neživým věcem („světlo odchází ze žárovky", „prasátka netoužila po takové slávě", „jeho bílá košile teď vešla do kanceláře"); dále mnoho metafor = přenesení významu na základě vnější podobnosti (zub pily, kapka štěstí).
Figury: anafora = opakování slov nebo skupin slov na začátku po sobě jdoucích vět („všechny pivovarské lampy, všechny větrné lampy v maštalích, lampy s kulatými zrcátky, všechny ty bachraté lampy"). Tropy: přirovnání („světlo odchází ze žárovky jako krev z podříznutého kohouta", „Bránějí se ty potvůrky jako moje stará, když jsem jí zamlada dával první hubičku!", „vyfoukla to políbení jako peříčko za ním"); personifikace = připisování lidských vlastností neživým věcem („světlo odchází ze žárovky", „prasátka netoužila po takové slávě", „jeho bílá košile teď vešla do kanceláře"); dále mnoho metafor = přenesení významu na základě vnější podobnosti (zub pily, kapka štěstí).
Zasazení do kontextu díla
Vydáno r. 1976 jako součást trilogie Městečko u vody. Dílo je řazeno k přední české humoristické próze. Dobovou oblíbenost u čtenářů dokazuje brzké zfilmování. FILM: Postřižiny (čs. film; 1980) – režie Jiří Menzel; hrají Magda Vašáryová, Jaromír Schmitzer. Dílo (stejně jako zbytek autorovy tvorby) ovlivnilo tematicky i stylově celou českou prózu: unikátním použitím obecného jazyka, prezentací hovorového proudu a obyčejným člověkem jako nepatetickým hlavním hrdinou. Originální a hovorový jazyk zaručuje nadčasovost zpracování, čtivost ale komplikují dlouhá souvětí.
Společensko-historický kontext
Studená válka – napjatý stav mezi socialistickými a demokratickými mocnostmi (1947–1991). Únorový komunistický puč v Československu (1948). Invaze sovětských vojsk (1968) → tzv. normalizace – utužení poměrů (obnovení cenzury, konec reformních snah). Základní princip doby vzniku díla: normalizační Československo 70. let.
Kontext světové literatury
2. vlna poválečné prózy (pozdější období od konce 2. sv. války; důraz na psychiku jedince a na širší souvislosti; odlišnost od precizněji zaměřených autorů 1. vlny) – Arnošt Lustig (Hořká vůně mandlí), Ladislav Fuks (Spalovač mrtvol). Česká poválečná próza (období česky chápané jako 1945–1990; tvorba silně ovlivněna 2. sv. válkou a komunismem) – a) Exilová literatura (vydávaná českými autory v zahraničí): Josef Škvorecký (Tankový prapor); b) Oficiální literatura: Jan Otčenášek (Kulhavý Orpheus); c) Samizdat (vydávání vlastním nákladem v domovské zemi; obchází cenzuru; ilegální): Ludvík Vaculík (Dva tisíce slov, Morčata), Ivan Klíma (Loď jménem naděje), Václav Havel (Audience). Poezie: Jaroslav Seifert (Morový sloup). Ota Pavel (Pohádka o Raškovi, Smrt krásných srnců).
Kontext dalších druhů umění
HUDBA: u nás velmi populární pop music (Karel Gott, Helena Vondráčková, Elán). ARCHITEKTURA: tzv. socialistický realismus (např. ve vznikajícím pražském metru).
Dobové vnímání & kritika
Dobovou oblíbenost u čtenářů dokazuje mimo jiné brzké zfilmování (r. 1980). Dílo je řazeno k přední české humoristické próze. Originální a hovorový jazyk zaručuje nadčasovost zpracování, čtivost ale komplikují dlouhá souvětí. Téma zaměřené na kritiku strnulé maloměšťácké společnosti lze i dnes považovat za aktuální.
Srovnání s jiným dílem
Zdeněk Jirotka – Saturnin: podobně unikátně pojatý humor a autorova fantazie. Vladislav Vančura – Rozmarné léto.
Ukázka z díla
Ráda mám těch několik minut před sedmou hodinou večerní, dívám se ráda těch několik minut vzhůru, kdy světlo odchází ze žárovky jako krev z podříznutého kohouta, ráda se dívám na ten blednoucí podpis elektrického proudu a trnu, až přijde čas, kdy do pivovaru bude zaveden městský proud a všechny pivovarské lampy, všechny větrné lampy v maštalích, lampy s kulatými zrcátky, všechny ty bachraté lampy s kulatými knoty se jednoho dne nezapálí, nikdo už nebude o jejich světlo stát, protože celý ten ceremoniál bude nahrazen vypínačem podobným kohoutku od vodovodu, který nahradil krásné pumpy. …
Pan Cicvárek se jen podíval na prasata, hned řekl, kolik ta prasata váží, a vždycky to bylo tak, pak ta dvě prasátka bral do náruče a hodil je do takového rakošánku, řeznické bryčky, zatáhl nad nimi síť a řekl: „Bránějí se ty potvůrky jako moje stará, když jsem jí zamlada dával první hubičku!" Řekla jsem prasátkům na rozloučenou: „Papapááá, prasátka moje, budou z vás krásné šunky!" Ale prasátka netoužila po takové slávě, to jsem věděla… …
„Tak kde si máme hrát?" povídám. „Kde chcete, vylezte si třeba na komín, jen ať vás není slyšet… celej žurnál polila inkoustem!" volal Francin, rukávy bílé košile měl v loktech nadkasané gumičkami, teď se obrátil a už neběžel, brouzdal se vysokou trávou, dívala jsem se za ním a on se otočil, dala jsem polibek do dlaně a vyfoukla to políbení jako peříčko za ním. „Na komín?" divil se Pepin. „Na komín," řekla jsem. A Francin zmizel za větvemi, jeho bílá košile teď vešla do kanceláře. „Tak tedy: Direkción!" zvolal strýc Pepin a vystoupil na první kramli, pak se rozmyslel, seskočil a řekl: „Až po vás."
Pan Cicvárek se jen podíval na prasata, hned řekl, kolik ta prasata váží, a vždycky to bylo tak, pak ta dvě prasátka bral do náruče a hodil je do takového rakošánku, řeznické bryčky, zatáhl nad nimi síť a řekl: „Bránějí se ty potvůrky jako moje stará, když jsem jí zamlada dával první hubičku!" Řekla jsem prasátkům na rozloučenou: „Papapááá, prasátka moje, budou z vás krásné šunky!" Ale prasátka netoužila po takové slávě, to jsem věděla… …
„Tak kde si máme hrát?" povídám. „Kde chcete, vylezte si třeba na komín, jen ať vás není slyšet… celej žurnál polila inkoustem!" volal Francin, rukávy bílé košile měl v loktech nadkasané gumičkami, teď se obrátil a už neběžel, brouzdal se vysokou trávou, dívala jsem se za ním a on se otočil, dala jsem polibek do dlaně a vyfoukla to políbení jako peříčko za ním. „Na komín?" divil se Pepin. „Na komín," řekla jsem. A Francin zmizel za větvemi, jeho bílá košile teď vešla do kanceláře. „Tak tedy: Direkción!" zvolal strýc Pepin a vystoupil na první kramli, pak se rozmyslel, seskočil a řekl: „Až po vás."