Maryša se rozhodne pro celou správní radu pivovaru uspořádat zabijačku → z toho není vůbec nadšený její manžel Francin, který je správní radě odpovědný a navíc zabijačky nesnáší (nejraději má bílou kávu a chléb) → jednoho dne do pivovaru přijede Francinův bratr Pepin → má se zdržet jen několik dní, ale nakonec zůstává delší dobu → Maryša si ho oblíbí a užívá si s ním spoustu legrace, naopak Francin není z jeho upřímnosti a vtipů nadšený (Pepin si z něj často utahuje a narušuje jednání správní rady) → jednou Pepin Maryše pomocí klacku vysvětluje, z jakých částí se skládá vojenská puška → hlasitý Pepin ale ruší jednání správní rady, rozzuřený Francin oba posílá hrát si na komín → Maryša s Pepinem to vezmou vážně a na komín opravdu vylezou (sundat je musejí hasiči).

Maryšu uchvátí novinka – rádio; líbí se jí, že zkracuje dlouhé vzdálenosti → myšlenka zkracování se jí zalíbí natolik, že si zkrátí sukni ke kolenům, uřízne nohy u stolu a židlí a dokonce usekne ocas jejich psa, který pak musí být utracen (to si klade za vinu) → při tanci si poraní kotník a situace se na chvíli uklidní, v bláznivých nápadech ale brzy pokračuje → u Bodi si nechá zkrátit své krásné dlouhé vlasy, ty si spletené do copů přiváže ke svému kolu a vydá se zpět do pivovaru → tam Francinovi dojde trpělivost a Maryše přede všemi naplácá na zadek pumpičkou na kolo.

Ráda mám těch několik minut před sedmou hodinou večerní, dívám se ráda těch několik minut vzhůru, kdy světlo odchází ze žárovky jako krev z podříznutého kohouta, ráda se dívám na ten blednoucí podpis elektrického proudu a trnu, až přijde čas, kdy do pivovaru bude zaveden městský proud a všechny pivovarské lampy, všechny větrné lampy v maštalích, lampy s kulatými zrcátky, všechny ty bachraté lampy s kulatými knoty se jednoho dne nezapálí, nikdo už nebude o jejich světlo stát, protože celý ten ceremoniál bude nahrazen vypínačem podobným kohoutku od vodovodu, který nahradil krásné pumpy. …

Pan Cicvárek se jen podíval na prasata, hned řekl, kolik ta prasata váží, a vždycky to bylo tak, pak ta dvě prasátka bral do náruče a hodil je do takového rakošánku, řeznické bryčky, zatáhl nad nimi síť a řekl: „Bránějí se ty potvůrky jako moje stará, když jsem jí zamlada dával první hubičku!" Řekla jsem prasátkům na rozloučenou: „Papapááá, prasátka moje, budou z vás krásné šunky!" Ale prasátka netoužila po takové slávě, to jsem věděla… …

„Tak kde si máme hrát?" povídám. „Kde chcete, vylezte si třeba na komín, jen ať vás není slyšet… celej žurnál polila inkoustem!" volal Francin, rukávy bílé košile měl v loktech nadkasané gumičkami, teď se obrátil a už neběžel, brouzdal se vysokou trávou, dívala jsem se za ním a on se otočil, dala jsem polibek do dlaně a vyfoukla to políbení jako peříčko za ním. „Na komín?" divil se Pepin. „Na komín," řekla jsem. A Francin zmizel za větvemi, jeho bílá košile teď vešla do kanceláře. „Tak tedy: Direkción!" zvolal strýc Pepin a vystoupil na první kramli, pak se rozmyslel, seskočil a řekl: „Až po vás."